Památník obětem zámek Hartheim

Renesanční zámek Hartheim daroval na konci 19. století kníže Camillo Starhemberg Hornorakouskému dobročinnému svazu, který v něm zřídil ústav pro duševně nemocné a těžce postižené osoby. V roce 1939 byla tato organizace národními socialisty vyvlastněna a zámek přeměněn na ústav pro „eutanazii“. V letech 1940 až 1944 v něm bylo zavražděno na 30 000 lidí, kteří byli národními socialisty označeni jako „nehodní života“. V prostorách, které v tomto ústavu smrti sloužily jako přijímací místnost a plynová komora, vznikl v roce 1969 přičiněním Hornorakouského dobročinného svazu památník obětem. V roce 1997 bylo ve spolupráci s Hornorakouskou zemskou vládou rozhodnuto o rekonstrukci zámku a vytvoření nové koncepce památníku. Vlastní památník dnes představují historické prostory někdejší „eutanazie“, doplněné o expozice s obsáhlým historickým výkladem o „eutanazii“ v pojetí národních socialistů i o konkrétním průběhu událostí na zámku Hartheim.

Expozice s titulem „Hodnota života“ je zaměřena na postoje společnosti ke zdravotně handicapovaným lidem a věnuje se období od počátků industrializace až po současnost. Výstava zachycuje proměny přístupu společnosti k těmto lidem, počínaje dělením na ekonomicky přínosné a nepřínosné v počátcích industrializace až po současný požadavek na jejich společenské zrovnoprávnění. Mezi základní témata stálé výstavy patří národně socialistická „zdravověda dědičnosti a eutanazie“, situace v péči o zdravotně postižené v hornorakouském regionu v období 1850 až 1938 i současné otázky integrace postižených osob do společnosti a jejich uplatnění na trhu pracovních příležitostí.

Zdroj: Renesanční zámek Hartheim daroval na konci 19. století kníže Camillo Starhemberg Hornorakouskému dobročinnému svazu, který v něm zřídil ústav pro duševně nemocné a těžce postižené osoby. V roce 1939 byla tato organizace národními socialisty vyvlastněna a zámek přeměněn na ústav pro „eutanazii“. V letech 1940 až 1944 v něm bylo zavražděno na 30 000 lidí, kteří byli národními socialisty označeni jako „nehodní života“. V prostorách, které v tomto ústavu smrti sloužily jako přijímací místnost a plynová komora, vznikl v roce 1969 přičiněním Hornorakouského dobročinného svazu památník obětem. V roce 1997 bylo ve spolupráci s Hornorakouskou zemskou vládou rozhodnuto o rekonstrukci zámku a vytvoření nové koncepce památníku. Vlastní památník dnes představují historické prostory někdejší „eutanazie“, doplněné o expozice s obsáhlým historickým výkladem o „eutanazii“ v pojetí národních socialistů i o konkrétním průběhu událostí na zámku Hartheim.

Expozice s titulem „Hodnota života“ je zaměřena na postoje společnosti ke zdravotně handicapovaným lidem a věnuje se období od počátků industrializace až po současnost. Výstava zachycuje proměny přístupu společnosti k těmto lidem, počínaje dělením na ekonomicky přínosné a nepřínosné v počátcích industrializace až po současný požadavek na jejich společenské zrovnoprávnění. Mezi základní témata stálé výstavy patří národně socialistická „zdravověda dědičnosti a eutanazie“, situace v péči o zdravotně postižené v hornorakouském regionu v období 1850 až 1938 i současné otázky integrace postižených osob do společnosti a jejich uplatnění na trhu pracovních příležitostí.

Zdroj: http://www.schloss-hartheim.at/